Výstava v Café Spirit

Zveme vás na výstavu! Po letech temna to rozjíždíme naplno, v nové sestavě!

Přidala se k nám Lucka Záškodná a Soňa Muchová. Jejich obrazy ještě neznáte, tak neváhejte a přijde si dát něco na zub do útulné kavárny! Nad hlavou se vám bude pohupovat Island, plout duše ve vesmíru, v myšlenkách se projdete záplavo květů a můžete si poslechnout, co si povídají ptáčci na drátě…

Vernisáž se chystá v dubnu…bližší info bude co nevidět. A maminky, které malujete, kreslíte, fotíte, berte to jako inspiraci. Na příští výstavě můžete „viset“ taky!

Výstava Hlubiny v Café Spirit

Na jaře proběhla naše první po-covidová výstava v Café Spirit na Žižkově. K vidění bylo i pár nových obrazů. A hlavně, přidaly se k nám dvě nové tváře, Lucka Záškodná a Soňa Muchová…

A o čem, že to bylo? Za každou z nás krátký příspěvek.

Martina Žigmundová

Tématem hlubiny se zabývám od začátku své volné tvorby. Připravila jsem na výstavu obrazy jak jedny z prvních, tak i nejnovější díla. Je to taková linka, co se táhne celou mou dosavadní tvorbou. Je to obsáhlé téma. Může se jednat jak o hlubiny oceánské, ale i také o hlubiny v člověku jednotlivci. Hledáme prostory v přírodě, ve kterém se ztrácíme a jsme jen tečkou máku. Naproti tomu v sobě jsme velcí jako Bohové. Je to celoživotní pouť poznání a sebepoznávání. Nelze obsáhnout žádnou hlubinu, a to jak ve smyslu prostoru, tak ve smyslu sebe. Je to tajemství, a proto nás to tak láká. Je to neuchopitelný pojem a také nepolapitelný rozsah.

Na některých obrazech uvidíte výjevy prostoru – krajiny. Jedná se často o sever Evropy. Tam je cítit magie a prostor se tam zdá větší. Není tam velká rozmanitost druhů ani velké množství obyvatel. Je to právě sever, který vám dá zakusit onen velký prostor kolem vás, kde můžete být i celé dny sami – v pustině. Jsou tam sopky, horké prameny i jezera, na kterých plavou ledové kry. My vidíme jen jejich špičku. Obraz Ledovec znázorňuje tu skrytou větší část – hlubinu pod povrchem.

Obraz Eternity znázorňuje hlubinu zániku a věčnosti. Je to zamyšlení nad zánikem života. Co po nás zůstane? Je to ten „éter“ co po nás zavane. Severskou mytologii a historii studuji již nějakou dobu. Seveřani, chcete-li Vikingové, byli posedlí svou pověstí. Jejich životním cílem bylo právě to éterické, co po nich zůstane. Byla to jejich pověst a životní příběh. Takto se to alespoň zdá z jejich ság. Z těch vyplývá, že měli zájem ukázat se jako skvělí bojovníci a celkově v co nejlepším světle. Chtěli zemřít jako hrdinové. Nebylo myslitelné, že by něco slíbili a nesplnili. Šlo o jejich pověst. To je to, o čem se ještě dlouho po staletí dozvídáme ze zápisu jejich pověstí a ság. Umělci jsou také takoví bojovníci. Snažíme se o zanechání stopy a příběhů. Jeden z námětů jsem věnovala symbolu cesty bojovníka. Je sice přiřazován k severským národům, ale myslím, že si touto cestou prošli a stále ještě procházejí všechny národy. Z toho důvodu jsem symbol Bojovníka zařadila k našemu tématu. Hlubiny historie jsou stále spojené s dnešní dobou.

Hlubiny jsou široké téma. Vzala jsem od každé oblasti několik ukázek – snad se vám bude naše výstava k tomuto tématu líbit. Neváhejte a volejte, pište. Těšíme se na vaši odezvu.

zetmARTina

Štěpánka  Burešová

 Téma výstavy zavánějící čímsi hlubokým… V mém případě se do hlubin nořím s nadsázkou a humorem. Miluji moře, jehož taje i jinotaje jsou mi velkou inspirací, jak vidno třeba z obrazu „Na dně“ nebo u asambláží s oblázky z řeckých pláží. Poslední dobou se v záplavě informací a povinností snažím občas ponořit do hlubin svého nitra, kde hledám klid, ticho, mír a štěstí. Během vzácných setkání se svým poťouchlým alter ego přicházejí nápady na obrazy jako „Dobijte si baterky“, „Cesta lotosu“ nebo „Duše ve vesmíru“. Jsem šťastná a vděčná, že mohu sdílet své hlubinné představy s ostatními lidmi v živém prostoru této krásné kavárny. Za zpětnou vazbu i konstruktivní kritiku předem děkuji.

stepab@seznam.cz             

602 280 837

Soňa Muchová

Maluji od dětství. I s přestávkami.

Maluji pro radost a odpočinek a s láskou.

Maluji v noci, když děti, všichni spí.

Maluji pro kamarády, známé a taky neznámé.

Maluji akrylovými barvami na plátno.

sona.polivkova@gmail.com

608 717 851

více o mamART na www.mamart.cz

Festival amatérské malby v galerii Kotelna

Letos v květnu se sešli amatérská díla a jejich tvůrci na festivalu amatérské malby (FAM) v říčanské galerii Kotelna již pojedenácté. Jako vždy šlo o netradiční kulturní zážitek, při němž je koncentrováno v prostoru  s nezaměnitelnou industriální atmosférou přes stovku děl od přibližně 50 autorů. Obrazy malované nejrůznějšími technikami i sochy se liší co do nápadů i řemeslného zpracování. V tom nacházím největší půvab tohoto festivalu, protože v pestré paletě zdánlivé „neumělosti“ si každý může najít to „své“ dílo, které ho osloví, případně se nechá inspirovat a „nakopnout“ k vlastní tvorbě! Abstrakce usedá vedle klasické krajinomalby, sociální témata se potkávají s psychologickými, sochy z různých materiálů se usmívají na asambláže. Proto neváhejte a nejpozději příští květen do Kotelny vyražte! Nebo i dříve, na výstavu či nákup děl některých současných českých tvůrců nebo třeba zajímavý workshop.

Pro mě osobně byla letošní účast na FAM odměněna tou nejkrásnější zpětnou vazbou. A sice tím, že děti ze školy, které na výstavu zavítaly, prý nejvíce zaujaly moje dva obrázky, „Dobijte si baterky“ a „Muž a žena“. Přiznávám, že u obou mých dílek jde spíše o nápad než dokonalou malbu, ale jak vidno, čirý amatérismus mým obrazům neubírá na sdělení a sdílnosti. A to mi opravdu dobíjí baterky a s radostí i hravostí tvořím dál!

Více info o galerii naleznete tu: http://www.galeriekotelna.cz/

Tipy pro malé i velké kutílky

Pokud doma rádi tvoříte s dětmi různé dekorativní předměty, ať už pro domácí využití nebo jako dárečky pro kamarády, babičky, tetičky a jiné milé osoby, tak tu je několik návodů, které zvládnete i s dětmi od cca 3 let. Jsou z mého blogu na idnes.cz, sice už starší, ale stále aktuální.

vázičky ze sklenic a sádrových obvazů: https://stepankaburesova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=573257

kuželky z pet lahví: https://stepankaburesova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=572293

mechový svícen, který přinese do vašeho domova vůni lesa a lze ho používat celý rok, nejen o adventu: https://stepankaburesova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=569126

Na dalších návodech pracujeme… Případně přidejte ty vaše!!! Těšíme se na komentáře i inspiraci!

Kde se bere inspirace…

Život je hra…To se lehko řekne, ale praxe obnáší mnohá úskalí. S mým „logickým“ myšlením nejsem zrovna rozeným šachovým velmistrem, nicméně nekonečné partii s partnerem, dětmi, příbuznými, přáteli, kolegy a lidmi „z ulice“ se prostě nevyhnu. A s úsměvem pozoruji, že nad dalším tahem si v mnoha situacích lámou hlavu i „šachisté“ kolem mě. Spousta nápadů se vynořuje, světe div se, během řízení auta. Onehdá jsme si to šinuli z Prahy do Liberce, já rozjímala nad tím, proč si přijdu jako služka pro všechno, jestli to náhodou není hlavně moje chyba, a z rádia se linuly vtíravé melodie současných českých bardů… „Šrouby a matice….blebleble“. V tu ránu mi před očima vyvstavnula podoba obrazu šachovnice s nalepenými rezavými matkami a šroubky, kterou bych honosně pojmenovala „Ladies and gentlemen“. Následná cesta ke šrotu byla trochu zdlouhavá a krkolomná, musela jsem si nasadit masku „šílené umělkyně“, aby chlapci z autoservisu pochopili, proč se ta ženská, co přijela s miminkem v kočárku, přehrabuje s očima navrch hlavy v bedně se starým železem… Ale výsledek se dostavil a už nejednoho člověka pobavil. A o to mi jde!

Jindy mi nápad přinesou věci-vypravěči příběhů. Od dětství hledáme v Jizerkách „poklady“, tedy odštěpky sklíček a nepovedené knoflíčky z předválečných mačkáren. Dýchá z nich kouzlo starých „dobrých“ časů, kdy v Sudetech žili Češi i Němci a v mačkárnách se vyráběly nejen krásné knoflíčky, ale i korálky, medailonky nebo třeba náramky pro princezny z pohádek tisíce a jedné noci…Se synkem jsme za posledních pár let našli knoflíčků bezpočet (proto jsem ho poprosila, aby obtiskl na obrázek své dlaně). A protože mě nedávno, po přečtení knihy „Život bez harampádí. Jde to i s dětmi.“ (jejím autrem je veselý americký minimalista Joshua Becker), začalo bavit využívat „harampádí“ k rádoby uměleckým účelům, vznikl nápad na obrázek s motivem „knoflíkové války„. Ony ty souvislosti s koncem výroby jizerských knoflíčků a závěrem druhé světové války samy volají o ztvárnění. Utrpení války a jakéhokoli konce jsem se pokusila symbolicky vyjádřit obvazy (z prošlé autolékárny), které mají i symbolizovat hranice mezi státy, mezi obdobími v dějinách, mezi lidmi…A do toho nalepila veselé knoflíčky, které na náš lišácky vykukují z horské hlíny dodnes a vypravují barvité příběhy…

A propos, sláva harampádí! Tedy, pokud máte hravou mysl a trošku času na uskutečnění tvůrčích záměrů. Jakožto zapřísáhlá třidička odpadů jsem se jednou cestou z nákupu opět jala vyhodit snůšku prošlých tužkvých baterií do speciální dírky v červeném kontejneru…Obtěžkaná těžkými taškami a se zády v jednom ohni mi hlavou blesklo postesknutí, že už bych si taky někde měla konečně dobít baterky…Třeba si zacvičit jógu nebo chvilku meditovat. Aha! Nápad byl tu, obrázek s názvem „Dobijte si baterky“, který by (nejen) mně dodával energii… Ideálně v barvách duhy (nebo sedmi čaker, jak je komu libo…), ale hlavně dotýkatelný neboli „haptický“. Podobným osudem si prošly i prasklé žárovky. To jsem si zas jednou pomyslela, kdy už se těm chlapům konečně rozsvítí… A v tom blik, nápad byl venku. Kulatá a špičatá žárovka, žena a muž, jejich neustálá výměna energií, názorů a čeho všeho ještě…Tehdejší moje modro-červené barevné rozpoložení přispělo k dotažení podoby obrazu „Muž a žena“.

Jedním z nejnovějších nápadů je vytvoření obrazu „Neplecha“ ze starého plechu, který nevyužijeme, protože se najednou kupodivu nevejde do trouby… Zázraky se dějí, tak se jimi s radostí nechávám inspirovat!

A jaká jsou děti vděčná inspirace! Můj sedmiletý synáček se jednoho rána na chalupě v Jizerkách dožadoval pozornosti a tak usilovně tloukl do okenní tabulky, staré skoro sto let, že „stařence“ ruply nervy a rozletěla se na desítky kousků. Krev netekla, zato nervy plným proudem. Ono totiž opravit staré předválečné okno není žádná legrace. Ale díky zručnému strýčkovi a dědovi se zadařilo… A na lopatce zbyly střepy z tenoučkého skla, které už se dneska těžko shání. Najednou jsem pocítila k té hromádce „neštěstí“ lítost a v hlavě mi přistál nápad… Což vytvořit obrázek, který posvětí tak vzácné zkušenosti jako pěstičkou rozbité okno z předválečných časů? Starost se proměnila v radost. Synek otiskl své neposedné tlapky na plátno, které jsme následně polepili střepy. Vždyť „střepy přinášejí štěstí“! Na jednom přistála i malá zlatá muška… Máme prostě v životě štěstí. A přejeme ho i vám všem! Radujme se z každodenních maličkostí!!!

 

výstava mamART v Ouky Douky Coffee

Přijďte na vernisáž nebo pak kdykoli od června do srpna posedět nad kávou či vínkem v kavárně Ouky Douky v Praze-Bubnech nedaleko kina OKO a setkat se tam s našimi novými výtvory!

Téma, které se tentokrát proplétá jako červená nit výběrem obrazů a fotek, je „komunikace“. A to na mnoha rovinách – s partnery, dětmi, kolegy, médii, společností i se sebou samým.

Těšíme se na vás!!!